„Práce v oblacích přináší uchvacující výhledy, které se mi ani po těch letech a náročnosti této práce, neomrzely“, říká Jiří Dvořák, který pracuje jako jeřábník dvacet let. V Senior Resortu Štěpánka s námi ze své „výškové kanceláře“ spolupracoval bezmála 9 měsíců. Práce jeřábníka je specifická a svým způsobem výjimečná, proto jsme se rozhodli s Jiřím o jeho zaměstnání promluvit.
Jak nejvýše jste kdy pracoval? Běžně bývám ve výškách kolem 50 metrů. Nejvýše jsem byl ve 162 metrech při výstavbě bytů. A to už byla teda opravdu práce v oblacích, to už se mi i třásly ruce a měl jsem strach.
Popsal byste svůj běžný denní režim? Přicházím před sedmou hodinou na staveniště, abych byl v sedm hodin připraven na svém místě. Většinou pracujeme osm až dvanáct hodin denně. Někdy se stane, že ráno chytnete páky a pustíte je až večer, nezastavíte se celý den. Jsou i dny, kdy je to víc v pohodě. Na hodinovou obědovou pauzu občas sestoupím dolů, jindy zůstávám raději v kabině a odpočívám.
Jak náročná je jeřábnická práce? Pracujete dost o samotě. Ovládat šikovně jeřáb je otázka kvalitního zaučení se, zručnosti a praxe. Ale sedět leckdy i dvanáctky sám nahoře v kabině a nonstop držet nejvyšší pozornost a ostražitost, je psychicky velmi náročné. Mám na starosti nejen náklad, ale i maximální zodpovědnost za všechny kolegy pod sebou na staveništi. Dlouhé hodiny držím páčky a poslouchám z vysílačky, jak pracovníci řvou a hádají se o jeřáb. Ti dole si mohou odskočit na záchod, zakouřit nebo udělat pauzu. Jeřábník se nemůže zastavit ani si s nikým popovídat.
Při výstavbě bytů Senior Resortu byly dva jeřáby. Jak ovlivňuje vaši práci větší množství jeřábů na staveništi? Vždy záleží na konkrétní situaci, tedy na velikosti staveniště, množství jeřábů apod. V případě seniorského bydlení v Mladé Boleslavi jsme měli jeden jeřáb nižší a druhý vyšší, tedy naše trasy se moc nepotkávaly. Podmínkou bylo, abychom mezi sebou stále udržovali vizuální kontakt.
Máte vůbec možnost poznat všechny své kolegy na stavbě? Bohužel málo. Pracuji jen tam, kde se staví, takže jakmile skončí práce na jednom staveništi, balíme a přesunujeme se na stavbu do jiného města a do jiného kolektivu lidí. V neustálém kontaktu jsem pouze s koordinátorem/ vazačem přes vysílačku. Koordinátoři fungují za stavbu jako celek a jsou spojkou mezi jeřábníky a ostatními pracovníky. Není výjimkou zaslechnout z vysílačky i hlas ukrajinský, bulharský, makedonský a další.
Jak jste začínal jako jeřábník? Na začátku to nebylo jednoduché, musel jsem projít dlouhou řadou zkoušek a školení a samozřejmě se naučit precizně ovládat obrovský stroj. A přestože jsem chtěl původně pracovat v úplně jiné oblasti, dnes bych už neměnil. Stavařinu mám rád, stejně tak práci ve výšce a uspokojení z toho, jak přispívám k růstu stavby, který denně mohu pozorovat.
Co všechno máte k dispozici v kabině? Jeřábník má ve své výškové kanceláři pouze pohodlné křeslo a páky, kterými ovládá celý stroj. Dále tři topení – dvě po stranách a jedno pod nohama. Za křeslem mám prostor přibližně metr na metr a půl, kde se mohu postavit a protáhnout. Z kabiny ústí dva poklopy – jeden vstupní v podlaze a druhý na stropě, který vede na špici a rameno jeřábu. Slouží hlavně pro montéry sestavující celé zdvihové zařízení. A pokud vás to zajímá, tak v případě malé potřeby jeřábníkovi poslouží PET láhev nebo prostě musí slézt z jeřábu dolů.
V zimě máte topení, ale co v létě, je v kabině klimatizace? Léta bývají krušná, teplota v kabině může sahat i k 60 stupňům a klimatizace ve vybavení není. A nejen v létě bývá v kabině krušno. I při silném větru nebo při zvedání břemene se kabina jeřábníka umí skutečně dost kývat. Výkyv ve výjimečných případech může dosahovat až dvou metrů. I po letech ve výškách je to moment, který máte raději za sebou.
Děkujeme za rozhovor a přejeme vše dobré. Tým Senior Resortu Štěpánka
